Právě ve sportu, který lze zjednodušeně označit za
gymnastiku na koni, v letošní sezoně válí Lukáš Klouda z Drásova na
Brněnsku. Letos byl po šesti letech sedmý na mistrovství světa. Ve
francouzském Le Mans jej od bronzu dělila desetina bodu.
Od pátku do neděle v německém Braunschweigu čeká osmadvacetiletého Jihomoravana finále Světového poháru, jemuž po dvou kolech kraloval a před
víkendem je druhý o tři body za úřadujícím mistrem světa Nicolasem Andreanim. „Jenže chvíli po poslední kvalifikaci v Lipsku se můj kůň Radix zranil v boxu a po poslední návštěvě veterináře jsme bohužel uznali, že zůstane doma. Potřebujeme ho ještě na mnoho závodů v sezoně," hlásí z Kolína jezdec Lucky Drásov.
Takže s jakým koněm v Braunschweigu pojedete?
Lonžérka, která lonžuje mého kamaráda Ivana Nousse z Francie, mi zařídila, abych mohl startovat na jejich koni Carlos 190. Samozřejmě to je náročné nejen kvůli sžití se s koněm, ale také na psychiku, když budu nastupovat do závodu jako jeden z favoritů, ale ne na svém koni a s málo tréninky za sebou. Každopádně se pokusím si závod tak či tak užít. Pokud se mi to podaří, mělo by jít o záruku dobrého výsledku. (úsměv)
Co se letos změnilo, že jdete do finále Světového poháru jako jeden z největších favoritů?
Spousta lidí říká, že se toho na mně změnilo hodně. Osobně mám pocit, že víceméně nic moc, jen jsem prostě konečně zase kápl na dobrého koně a zachoval chladnou hlavu. Doufám, že to tak bude pokračovat.
Prožíváte životní sezonu?
Úplně jsem si to nepřipouštěl, ale vypadá to tak. (úsměv) Už jsem měl párkrát docela dobře našlápnuto, bohužel to vždy z nějakého důvodu nevyšlo. Letos se zdá, že se konečně štěstí usmálo. Máme toho ještě spoustu před sebou a nesmím nic zakřiknout.
Na co se soustředíte?
Teď chci zabojovat ve finále Světového poháru a pak naplno skočit do tréninku na novou letní sezonu, ve které bych rád… (odmlčí se) No a to se neříká. (smích) Letos je mistrovství Evropy ve Vídni, kde chci co nejvýš a diváci z Brna to nemají daleko. Chci zabodovat také na závodech jako Světové jezdecké hry v Cáchách, což je největší festival koní na světě.
Překvapila vás cena České jezdecké federace pro sportovce roku?
Teprve až posledních pár dnů před vyhlášením jsem ji začal brát trochu vážně. A vlastně až po předání jsem pochopil, jaká to je čest a pocta. Pořád jsem si připadal jako voltižní jezdec trochu méněcenný, protože tak nám to někteří lidé často předhazují. I díky tomuto ocenění mi došlo, že momentálně dosahuji nejlepších zahraničních výsledků, a to i na těch nejvyhlášenějších jezdeckých akcích. Takže co na tom, že je to v elasťácích, a ne v rajtkách. (směje se)
Máte doma něco jako vlastní síň slávy?
Říkám si, že jednoho dne s vnoučaty bude hezké se podívat, kde všude jsem byl, co jsem vyhrál a připomenout si, co jsem prožil. Takže něco podobného mám. V obývacím pokoji ve vitríně stojí nejdůležitější trofeje a pak v šatně na jedné zdi visí vše ostatní.
Co vás přivedlo k voltiži?
Moje sestra. Už když jsem byl malý, pohyboval jsem se často kolem koní. Náš otec jezdil dřív parkury, takže jsme měli koně v rodině. No a sestra Petra jednoho dne přišla s nápadem, že ve voltiži člověk zabaví víc dětí najednou a na jednom koni, takže jsem ji zkusil.
Jako malý jste rád jezdil na koni a dělal gymnastiku?
Gymnastika se mě jako malého vůbec nedotkla. Chodil jsem okolo dvanácti let do Sokola, ale gymnastice jsem se nikdy sportovně nevěnoval. Koně mám rád odjakživa.
V čem podle vás spočívá krása a náročnost voltiže?
Krása? V té spoustě krásných holek, které se kolem voltiže motají. (směje se) Teď vážně. Největší krása spočívá právě ve spojení pohybu koně a jezdce na jeho hřbetu, který předvádí nejnáročnější možné prvky do hudby a v rytmu cvalového skoku.
Komunikujete s koněm před nebo při závodě?
Při závodě docela intenzivně. I normálně v tréninku se s ním snažím trávit co nejvíc času. Jsem si docela jistý, že kůň moc dobře ví, kdo mu zrovna skáče po hřbetě a kdo se o něj jak stará. Při závodě již jde o vzájemnou důvěru a nepotřebujeme si mnoho vysvětlovat. Před startem ho jen párkrát poplácám a promluvím k němu, případně ještě při samotné sestavě, když třeba nervózně reaguje na atmosféru závodu. Významnou roli hraje také lonžér a celková týmová důvěra.
Projedete se rád na koni jen tak ve volné přírodě?
Rozhodně. Pokud vás nikdo neruší, je to nejlepší relax. Vždyť nejkrásnější pohled na svět je ze hřbetu koně. (úsměv)
Popularita voltiže v České republice není velká. Jak vás berou závodníci z jiných jezdeckých odvětví?
S tím bohužel souhlasím. Ostatní jezdci se na nás často dívají jako na ty, co jen zabírají místo v hale a nemají ponětí o koních. To často není pravda a myslím, že i teď, díky posledním rokům, se jejich vnímání naší disciplíny zlepšilo a zaznamenávám i víc uznání. Voltiž dělá poslední dobou nejlepší výsledky a reprezentuje na akcích světového věhlasu jako jediná v republice.
Voltiž vás zavála až do německého Kolína?
Přesně. Chtěl jsem se taky naučit jazyk a zkusit něco jiného. Po příchodu jsem pracoval jako řidič v kontejnerové firmě. Kdysi jsem složil zkoušky skupiny CE, abych mohl jakýmkoli dopravním prostředkem odvézt koně a říkal si, jestli se mi to vůbec vyplatilo. Po příchodu do Německa jsem byl rád, že je mám. Každopádně práce je kompromis. Mám určitou jistotu a především volno téměř vždy, když potřebuju na závody. Jinak většinu volného času trávím ve stáji. Tréninkem, staráním se o koně, o povrch v hale.
Zvykl jste si na tamní život?
Na jazyk už asi ano. Jen jsem trochu lenoch a mám ještě stále problémy s gramatikou, kterou jsem se doteď nedoučil. Nicméně zalíbily se mi i některé písničky, kterým navíc rozumím, takže jsem si asi už zvykl. I na Němce. (smích) Někteří jsou svérázní, typičtí Němci, ale celkově vzato jsou moc fajn. Jinak jsem určitě už dávno zpět v Česku.
Jak často se dostanete domů?
Minulý rok jsem nebyl půl roku doma přes celé krásné léto, což mě mrzelo. Ovšem nedávno jsem tam byl dvakrát za dva týdny. Chci jezdit častěji. Ideálně najít kšefty, které tak nějak obnáší cestování mezi Kolínem a Brnem. Neplánuji zůstat natrvalo, i kvůli tomu jsem se vyhýbal hledání přítelkyně, ovšem člověk tomu moc neporučí a už raději moc neplánuji. Každopádně doma je v Drásově.
Je v Německu voltiž populární?
Určitě nejvíc na celém světě. Vůbec jezdecký sport je tu o něčem jiném. Ne nadarmo se říká, že Německo je kolébka jezdectví.
Zdroj: brnensky.denik.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat